Dne 20.2.2002 se konala v budově gymnázia ve Strakonicích další z cyklu přírodovědných besed pořádaných ve spolupráci Šmidingerovy knihovny a Českého svazu ochránců přírody. Její náplní byla tentokrát entomologie, a to konkrétně  fotografie hmyzu. Přednášejícím byl pan doktor Ladislav Havel, který se svým otcem, vášnivým fotografem, nafotil mnoho nádherných a zajímavých fotografiií a diapozitivů motýlů i jiného hmyzu. Přednáška byla natolik odborně, časově i obrazově rozsáhlá, že její zachycení v písemné podobě by bylo nepřesné. Proto zde budou obsaženy pouze hlavní body z celé přednášky a případní zájemci si mohou poslechnout magnetofonový záznam z jejího průběhu, který je možno zapůjčit ve Šmidingerově knihovně - na pobočce Mír. Přednášky se zúčastnilo kolem 40 milovníků přírody.

    Hned při vstupu do místnosti, kde se přednáška konala, si mohl návštěvník povšimnout nejen entomologické krabice z kabinetu školy, ale hlavně množství odborné literatury, fotografických aparátů nebo také mikroskopu, ve kterém byly například k vidění šupinky z křídel motýla.

    Povídáním o šupinkách na křídlech motýlů také přednášku doktor Havel zahájil. Upozornil nás na rozdíly mezi šupinkami na křídlech denních a nočních motýlů. Zatímco u denních motýlů jsou deskovité,  motýli noční mají šupinky hřebínkovité nebo různě členité. Je to proto, aby noční motýl nebyl slyšet, když letí, a nestal se tak snadnou kořistí nočních hmyzožravců. V jiné části přednášky bylo řečeno, že např. lyšaj smrtihlav je v noci slyšet asi tak, jako slabě se ozývající vrabec. Přes šupinky se doktor Havel dostal k tykadlům motýlů, které se rovněž odlišují podle toho, zda jde o motýla nočního nebo denního, nebo o samce či samičku. Např. sameček nočních motýlů má tykadla vějířkovitá nebo hřebenitá, avšak jednotlivé hřebínky přisedají rovnou na články tykadla. Jinak je tomu např. u brouků, kdy třeba vějířky z tykadla ústí. Dozvěděli jsme se také o úžasné čichové citlivosti motýlů, která se využívá i pro jejich sběr, chytání motýlů škodlivých do feromonových pastí atd. Motýli mají velmi jemný čich schopný zachytit už jen nepatrné množství molekul feromonů samičky na velkou vzdálenost a jsou schopni ji i vystopovat podle nepatrně se zvětšující koncentrace pachu. Dále jsme se dozvěděli něco o vajíčkách motýlů a vývojových stádiích, kterými motýl prochází od vajíčka až po dospělce. Také se hovořilo o potravních vazbách motýlů na rostliny nebo o tom, jak je složen sosák motýlů a jak se vyvinul z kusadel hmyzu. Při promítaní pozoruhodných diapozitivů nám pan doktor povídal o jednotlivých obrázcích a motýlech na nich, seznámil nás trochu s technikou fotografování hmyzu a potěšil nás především citlivým přístupem k přírodě. Na všech fotografiích, které jsme viděli, byli jedině živí motýli a nikoliv preparáty v entomologických krabicích. Dozvěděli jsme se také zajímavosti o  životě horských motýlů, a to jak z naší blízké Šumavy, tak i ze svahů Alp. Závěrem pan doktor Havel zodpověděl několik zvídavých dotazů o rozšíření některých druhů motýlů nebo o tom, jak motýli vnímají zvuky a chutě. Dotkl se také ekologické problematiky a ochrany přírody a poukázal na klesající počet druhů motýlů třeba na obhospodařovaných loukách oproti loukám s přirozeným společenstvem rostlin. Např. uvedl,. že na běžné zemědělsky neobhospodařované louce se vyskytuje okolo 120 druhů rostlin, kdyžto na louce obhospodařované může počet druhů rostlin klesnout třeba až na 7 druhů. Poukázal také na ohraničenost lidského vnímání okolí, kdy se nám zdá, že za našeho mládí bylo druhů zvířat či rostlin víc, ale často si neuvědomujeme, že naši předkové jich zažili ještě daleko víc a že má počet rostlinných a živočišných druhů opravdu výrazně klesající tendenci.

    Ještě i při balení svých věcí na konci přednášky byl pan doktor Havel navštěvován zvídavými zájemci o motýly a odpovídal na četné dotazy, které se nepodařilo již zachytit.

    Závěrem je třeba dodat, že přírodovědné znalosti a překrásné fotografie pana doktora Havla by stály za vydání knihy a zasloužily by si větší popularizace. Ale i tak je dobré, že se ve Strakonicích najdou lidé všech věkových kategorií, kteří se i při dnešním shonu dokážou zastavit nad krásou motýlích křídel.